Česká inspekce životního prostředí k připravované novele zákona o vodách v oblasti havárií

V rámci přípravny novely vodního zákona se poměrně významně diskutuje o roli České inspekce životního prostředí v oblasti řešení havárií. Zejména ze strany některých krajů je uváděna celá řada skutečností týkající se inspekce, které zkreslují poměrně zásadním způsobem aktuální stav orgánů státní správy, personální i materiální, a to jak na obcích s rozšířenou působností, tak i na inspekci. 

Zmíněné kraje, a nejen ony, navrhují, aby byla jednoznačně definována role ČIŽP jako orgánu, který je zodpovědný za šetření příčin havárie. Odůvodňují to tím, že inspekce má celostátní působnost, personální, odborné i technické zázemí a má přehled zejména o rizikových provozech.

 Skutečnost je taková, že inspekce je členěna na 10 oblastních inspektorátů. Je tedy zřejmé, že některé OI mají v gesci i dva kraje. Problematikou ochrany vod se zabývá cca 80 inspektorů, tzn. Průměrně 5 až 6 inspektorů na celý kraj.

Naopak na území celé ČR je cca 200 obcí s rozšířenou působností (ORP) s cca 600 pracovníky, a je tak zřejmé, že vodoprávní úřady jednoznačně personálními kapacitami převyšují personální kapacity inspekce. Pouze pro příklad lze uvést, že ve Zlínském kraji a Olomouckém kraji (kde se řešila havárie na Bečvě) je celkem 26 ORP, které disponují 84 pracovníky vodoprávních úřadů. Navíc oba krajské úřady disponují na svých odborech vodního hospodářství 12 pracovníky. ČIŽP OI Brno, které má v gesci 2 kraje a ČIŽP OI Olomouc disponují celkem 16 inspektory oddělní ochrany vod.

V praxi mohou nastat a i nastávají situace, kdy dojde k více haváriím na vodách v rozmezí několika hodin, a to na rozdílných místech jednoho kraje (v některých případech i dvou krajů). Pokud by inspekce byla primárně odpovědná za šetření příčiny havárie, tak službu držící inspektor (inspekce nemá větší personální kapacitu a ani prostředky pro její zajištění), by vyjel na tu, která mu byla nahlášena první. Na kom by pak primárně ležela odpovědnost za ta následná šetření? Jak by podle zástupců krajů mohl dostát inspektor své povinnosti, kterou mu chtějí zmíněné kraje přiřadit? Právě proto je stěžejní role ORP, kdy v daný okamžik zajistí primární úkony pro šetření příčin havárie pracovník toho ORP, kde havárie nastala. Pokud zástupci krajů nenamítají nic proti faktu, že při řešení havárie je zejména v prvních chvílích od zjištění havárie stěžejní čas, tak je logické, že zástupci ORP budou mít šanci na místě havárie být mnohem dříve než inspektor, který by se musel dopravit osobním vozidlem přes území i dvou krajů.

Poměrně zásadně je kraji nadhodnoceno materiální zázemí inspekce a jeho porovnání s ORP, při vynechání vlastní role krajů při této činnosti. Inspekce v rámci držení služební pohotovosti přiděluje službu držícímu inspektorovi služební vozidlo pro účely potřeby výjezdu k havárii. V tomto vozidle je základní sada na odběr vzorků vod a pomůcky pro určení základních parametrů kvality vod. Inspekce nedisponuje žádnými vlastními laboratořemi ani speciální měřící technikou, jejíž pořízení by představovalo pro vodoprávní úřady finanční zátěž.

 Za naprosto nepochopitelné (a je na místě se ptát, zda stanoviska krajů vůbec vycházela ze znalosti současného stavu povolování jednotlivých zdrojů a znalosti jejich existujících, respektive neexistujících databází) lze ale považovat vyjádření, ze kterého by mohlo vyplývat, že inspekce má větší přehled o rizikových provozech než úřady, které tyto provozy sami povolují.

Naopak výhoda konkrétního ORP je, že má daleko detailnější znalost svého území a přehled o činnostech, které na něm probíhají, i z titulu povolujícího orgánu statní správy, než

a/ inspekce, která ve většině případů není ani účastníkem řízení, ani dotčeným orgánem, o povolení k vypouštění, na rozdíl třeba od správce povodí a nemůže se opřít ani o databázi možných zdrojů, protože ta de facto neexistuje.

b/ havarijní službu (pohotovost) držící inspektor, kdy havárie může nastat na území ORP, které nemá ani v gesci.

 Jak postupuje ČIŽP při oznámení havárie na vodách

Dle dlouhodobých statistik (za uplynulých 18 let) Česká inspekce životního prostředí šetřila cca 22 % všech havárií. U dalších 20 % havárií se jednalo o spolupráci s vodoprávními úřady.  Je tedy zřejmé, že ani v minulosti nebyla inspekce stěžejním orgánem při šetření příčin havárie.

 Na závěr je nutné uvést, že ani současná právní úprava, ani navrhovaná právní úprava nebrání, aby ČIŽP po dohodě s příslušným ORP převzala následně v další dny šetření příčin havárie, a to v rámci inspekci určených kontrolních pravomocí, k čemuž i v praxi v řadě případů dochází.


Autor: Ing. Lukáš Kůs, ředitel odboru technické ochrany životního prostředí a integrované prevence
Zveřejněno: 21.05.2021 –Jiří Ovečka ; Přečteno 367 x
Vytisknout