Zkušenosti s dodržováním limitů pachových látek

· zkušenosti s dodržováním limitů pachových látek a způsob měření

Právní úprava ochrany ovzduší z roku 2002 zavádí do systému ochrany ovzduší před znečišťujícími látkami novou oblast - sledování emisí pachových látek včetně sledování jejich vlivu na obyvatelstvo a omezování emisí pachových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší.

Pachovými látkami jsou látky, které vyvolávají pachový vjem (pach, zápach) u člověka. V převážné většině se jedná o primárně plynné látky, ale mohou se vyskytovat i případy páchnoucích aerosolů, ze kterých jsou pachové látky ve formě plynů postupně uvolňovány. Důležité je upozornění, že nositelkou pachu je vždy látka a zavedení systému sledování pachových látek a jejich omezování bylo provedeno pro nepoužitelnost doposud používaných nástrojů omezování emisí, jako například dodržování zásad provozu zdrojů znečišťování ovzduší a emisních limitů ostatních znečišťujících látek.

Výskyt a vlastnosti pachových látek jsou obvykle vyjadřovány pomocí čtyř veličin , a to

koncentrace (aktuální koncentrace pachových látek ve vzduchu, která se vyjadřuje v pachových jednotkách - OUER/m3 – a stanovuje se metodou dynamické olfaktometrie), intenzity (subjektivní vjem různých stupňů vnímaný člověkem – od velmi slabého až po nesnesitelný), závislost intenzity pachu na koncentraci není v zásadě lineární a závislost nejlépe vystihuje funkce logaritmická; pro vysvětlení je nutno dodat, že emisní koncentrace na úrovni tisíců pachových jednotek, tedy cca stonásobné překročení emisního limitu, nevyvolá při přímém vdechnutí stonásobný pachový vjem, ale “pouze” pachový vjem několikanásobný, charakteru (vyjádření pocitu pozorovatele …pach je cítit jako pomeranč, káva) a hedonického tónu (pach příjemný, nepříjemný; tento tón se může s intenzitou vnímání měnit od příjemného k nepříjemnému).

Nástroji právní úpravy ochrany ovzduší pro omezování a hodnocení úrovně emisí pachových látek jsou vyhlášené obecné emisní limity a přípustná míra obtěžování obyvatelstva zápachem.

Pro skupinu cca 30 vybraných středních, velkých a zvláště velkých zdrojů znečišťování ovzduší jsou obecné emisní limity přímo stanoveny jako limity specifické (například čistírny odpadních vod, kafilérie, provozy chemického průmyslu, velkochovy hospodářských zvířat) a provozovatelé těchto zdrojů mají za povinnost měřením dodržování emisního limitu prokazovat. Ostatním středním, velkým a zvláště velkým zdrojům znečišťování ovzduší lze při naplnění podmínek stanovených právní úpravou ochrany ovzduší sledování pachových látek jako dalších znečišťujících látek dodatečně přikázat a z toho vyplývající povinnost dodržovat emisní limity těchto látek plnit. Toto dodatečné sledování pachových látek provádí příslušný krajský úřad ve správním řízení. Pro zdroje umístěné v intravilánu obcí nebo v ochranném pásmu je obecný emisní limit vyhlášen na úrovni 50 OUER/m3, pro zdroje umístěné mimo intravilán obcí nebo mimo ochranné pásmo na úrovni 100 OUER/m3. Vlastní měření koncentrací pachových látek v emisích mají za povinnost sami provozovatelé zdrojů znečišťování prostřednictvím osob s autorizací Ministerstva životního prostředí k této činnosti a kontrolní měření dále provádí Česká inspekce životního prostředí vlastní měřicí technikou. Při zjištění překročení emisního limitu je povinností České inspekce životního prostředí uložit provozovateli zdroje pokutu a opatření k nápravě protiprávního stavu. Zvláštní režim pro sledování emisí pachových látek a z toho plynoucí povinnosti dodržovat emisní limity platí pro zemědělské zdroje, jejichž provozovatelé mají schválený plán správně zemědělské praxe a tento dodržují.

Povinnost neobtěžovat obyvatelstvo zápachem nad míru přípustnou je právní úpravou ochrany ovzduší stanovena veškerým zdrojům znečišťování ovzduší, a to včetně zdrojů kategorie zdrojů malých. Vyhodnocení míry obtěžování obyvatelstva zápachem provádějí u zdrojů středních, velkých a zvláště velkých příslušné krajské úřady, v případě zdrojů malých příslušné obce. Za prokázané obtěžování obyvatelstva zápachem v případě zdrojů středních, velkých a zvláště velkých nelze provozovateli tohoto zdroje uložit sankci, ale musí být Českou inspekcí životního prostředí uloženo opatření ke zjednání nápravy.

Česká inspekce životního prostředí je vybavena technickými prostředky pro odběry vzorků pachových látek z emisí zdrojů znečišťování ovzduší a dynamickým olfaktometrem pro stanovení jejich koncentrací. Tohoto zařízení využívá jak k vlastním kontrolním měřením u zdrojů znečišťování ovzduší, které mají stanoveny emisní limity pachových látek jako specifické emisní limity, tak k měřením využívaným k objektivizaci úrovně emisí v ostatních případech. Na základě výsledků měření emisí pachových látek ukládá Česká inspekce životního prostředí sankce a opatření k nápravě, popřípadě podává podněty příslušným krajským úřadům k rozhodnutí o vymezení pachových látek jako dalších sledovaných znečišťujících látek k plnění emisních limitů. Od počátku roku 2005 až do současné doby bylo pro stanovení pachového čísla odebráno celkem 108 vzorků pachových látek v emisích ze 17 zdrojů. Překročení emisního limitu (stanoveného pachového čísla) bylo vlastními měřeními provedenými inspekcí zjištěno v emisích z čistírny odpadních vod provozované společností HYDRIA spol. s r.o. v areálu ICN Czech Republic a.s., Roztoky, z kupolové pece provozovatele Krkonošské slévárny, s.r.o., Hostinné, velkochovu hospodářských zvířat společnosti MORAS akciová společnost Moravany a čistírny odpadních vod provozovanou společností VEOLIA WATER ČESKÁ REPUBLIKA a.s. v areálu BČOV Pardubice -Rybitví.

Dále byly u 8 zdrojů znečišťování ovzduší z důvodu objektivizace stavu pro potřeby inspekce měřením stanoveny emise pachových látek s  hodnotou pachového čísla nad hodnotou vyhlášeného obecného limitu, ale jednalo se o zdroje, u kterých nelze podle stávající právní úpravy ochrany ovzduší dodržování tohoto limitu vyžadovat.

Institut sledování emisí pachových látek v emisích ze zdrojů znečišťování ovzduší a sledování jejich vlivu na obyvatelstvo, obsažený v právní úpravě ochrany ovzduší z roku 2002, je při posuzování jeho dokonalosti provedené na základě zkušeností s praktickou aplikací pouhým “nakročením” k řešení problematiky pachových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší a svým způsobem je při porovnání se stavem řešení v zahraničí i institutem výjimečným, a to jak aplikací emisních limitů, tak zavedením statistického zjišťování míry obtěžování obyvatelstva.

Praktické dosavadní zkušenosti ukázaly, že současně se sledováním emisní koncentrace pachových látek, která je zavedena, je nutné sledovat i druhou důležitou veličinu, a to celkový tok pachových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší. Emisní koncentrace, jako jediná sledovaná a limitovaná veličina, není pro určení vlivu zdroje na kvalitu ovzduší postačující a v některých případech může být i zavádějící. Běžně se vyskytují případy, ve kterých je emisní koncentrace dodržena a přesto zdroj svým provozem emisemi pachových látek obyvatelstvo v okolí obtěžuje.

Druhým a velice závažným problémem je vzájemné umísťování zdrojů pachových látek a objektů určených k bydlení, zejména k bydlení trvalému. Při povolování umisťování staveb zdrojů znečišťování ovzduší nemohlo a nebylo do přijetí nové právní úpravy ochrany ovzduší posuzování vlivu pachových látek na kvalitu ovzduší v potřebné míře prosazováno, přičemž právě vzájemné umisťování zdrojů pachových látek a objektů určených k bydlení je zásadním nástrojem pro eliminaci vlivu pachových látek na obyvatelstvo. Bohužel ani v současné době není tato zásada vzájemného umisťování staveb zdrojů pachových látek a objektů určených k bydlení respektována.

Použití sekundárních metod pro omezování emisí pachových látek je s ohledem na rozmanitou chemickou povahu těchto látek i běžně měřené emisí koncentrace u sledovaných zdrojů problematické. Výjimkami nejsou naměřené koncentrace ve výši tisíců až desetitisíců OUER/m3. Při požadavku dodržení emisních limitů by musela být dodatečně instalována odlučovací zařízení s účinností odlučování vyšší než 99%. Technicky obtížně řešitelné jsou zejména způsoby omezování emisí u stávajících zdrojů znečišťování ovzduší řešení tohoto stavu je spíše v jejich vymístění.

Poslední uvedený aspekt - technická nedosažitelnost stanoveného emisního limitu – je jedním z obranných argumentů provozovatelů zdrojů pachových látek proti rozhodnutím České inspekce životního prostředí, jak je možné doložit i vybraným příkladem, řízením o uložení pokuty společnosti KRONOSPAN CR, spol. s r.o., Jihlava.

 

 

· zkušenosti s dodržováním limitů pachových látek a způsob měření

Právní úprava ochrany ovzduší z roku 2002 zavádí do systému ochrany ovzduší před znečišťujícími látkami novou oblast - sledování emisí pachových látek včetně sledování jejich vlivu na obyvatelstvo a omezování emisí pachových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší.

Pachovými látkami jsou látky, které vyvolávají pachový vjem (pach, zápach) u člověka. V převážné většině se jedná o primárně plynné látky, ale mohou se vyskytovat i případy páchnoucích aerosolů, ze kterých jsou pachové látky ve formě plynů postupně uvolňovány. Důležité je upozornění, že nositelkou pachu je vždy látka a zavedení systému sledování pachových látek a jejich omezování bylo provedeno pro nepoužitelnost doposud používaných nástrojů omezování emisí, jako například dodržování zásad provozu zdrojů znečišťování ovzduší a emisních limitů ostatních znečišťujících látek.

Výskyt a vlastnosti pachových látek jsou obvykle vyjadřovány pomocí čtyř veličin , a to

koncentrace (aktuální koncentrace pachových látek ve vzduchu, která se vyjadřuje v pachových jednotkách - OUER/m3 – a stanovuje se metodou dynamické olfaktometrie), intenzity (subjektivní vjem různých stupňů vnímaný člověkem – od velmi slabého až po nesnesitelný), závislost intenzity pachu na koncentraci není v zásadě lineární a závislost nejlépe vystihuje funkce logaritmická; pro vysvětlení je nutno dodat, že emisní koncentrace na úrovni tisíců pachových jednotek, tedy cca stonásobné překročení emisního limitu, nevyvolá při přímém vdechnutí stonásobný pachový vjem, ale “pouze” pachový vjem několikanásobný, charakteru (vyjádření pocitu pozorovatele …pach je cítit jako pomeranč, káva) a hedonického tónu (pach příjemný, nepříjemný; tento tón se může s intenzitou vnímání měnit od příjemného k nepříjemnému).

Nástroji právní úpravy ochrany ovzduší pro omezování a hodnocení úrovně emisí pachových látek jsou vyhlášené obecné emisní limity a přípustná míra obtěžování obyvatelstva zápachem.

Pro skupinu cca 30 vybraných středních, velkých a zvláště velkých zdrojů znečišťování ovzduší jsou obecné emisní limity přímo stanoveny jako limity specifické (například čistírny odpadních vod, kafilérie, provozy chemického průmyslu, velkochovy hospodářských zvířat) a provozovatelé těchto zdrojů mají za povinnost měřením dodržování emisního limitu prokazovat. Ostatním středním, velkým a zvláště velkým zdrojům znečišťování ovzduší lze při naplnění podmínek stanovených právní úpravou ochrany ovzduší sledování pachových látek jako dalších znečišťujících látek dodatečně přikázat a z toho vyplývající povinnost dodržovat emisní limity těchto látek plnit. Toto dodatečné sledování pachových látek provádí příslušný krajský úřad ve správním řízení. Pro zdroje umístěné v intravilánu obcí nebo v ochranném pásmu je obecný emisní limit vyhlášen na úrovni 50 OUER/m3, pro zdroje umístěné mimo intravilán obcí nebo mimo ochranné pásmo na úrovni 100 OUER/m3. Vlastní měření koncentrací pachových látek v emisích mají za povinnost sami provozovatelé zdrojů znečišťování prostřednictvím osob s autorizací Ministerstva životního prostředí k této činnosti a kontrolní měření dále provádí Česká inspekce životního prostředí vlastní měřicí technikou. Při zjištění překročení emisního limitu je povinností České inspekce životního prostředí uložit provozovateli zdroje pokutu a opatření k nápravě protiprávního stavu. Zvláštní režim pro sledování emisí pachových látek a z toho plynoucí povinnosti dodržovat emisní limity platí pro zemědělské zdroje, jejichž provozovatelé mají schválený plán správně zemědělské praxe a tento dodržují.

Povinnost neobtěžovat obyvatelstvo zápachem nad míru přípustnou je právní úpravou ochrany ovzduší stanovena veškerým zdrojům znečišťování ovzduší, a to včetně zdrojů kategorie zdrojů malých. Vyhodnocení míry obtěžování obyvatelstva zápachem provádějí u zdrojů středních, velkých a zvláště velkých příslušné krajské úřady, v případě zdrojů malých příslušné obce. Za prokázané obtěžování obyvatelstva zápachem v případě zdrojů středních, velkých a zvláště velkých nelze provozovateli tohoto zdroje uložit sankci, ale musí být Českou inspekcí životního prostředí uloženo opatření ke zjednání nápravy.

Česká inspekce životního prostředí je vybavena technickými prostředky pro odběry vzorků pachových látek z emisí zdrojů znečišťování ovzduší a dynamickým olfaktometrem pro stanovení jejich koncentrací. Tohoto zařízení využívá jak k vlastním kontrolním měřením u zdrojů znečišťování ovzduší, které mají stanoveny emisní limity pachových látek jako specifické emisní limity, tak k měřením využívaným k objektivizaci úrovně emisí v ostatních případech. Na základě výsledků měření emisí pachových látek ukládá Česká inspekce životního prostředí sankce a opatření k nápravě, popřípadě podává podněty příslušným krajským úřadům k rozhodnutí o vymezení pachových látek jako dalších sledovaných znečišťujících látek k plnění emisních limitů. Od počátku roku 2005 až do současné doby bylo pro stanovení pachového čísla odebráno celkem 108 vzorků pachových látek v emisích ze 17 zdrojů. Překročení emisního limitu (stanoveného pachového čísla) bylo vlastními měřeními provedenými inspekcí zjištěno v emisích z čistírny odpadních vod provozované společností HYDRIA spol. s r.o. v areálu ICN Czech Republic a.s., Roztoky, z kupolové pece provozovatele Krkonošské slévárny, s.r.o., Hostinné, velkochovu hospodářských zvířat společnosti MORAS akciová společnost Moravany a čistírny odpadních vod provozovanou společností VEOLIA WATER ČESKÁ REPUBLIKA a.s. v areálu BČOV Pardubice -Rybitví.

Dále byly u 8 zdrojů znečišťování ovzduší z důvodu objektivizace stavu pro potřeby inspekce měřením stanoveny emise pachových látek s  hodnotou pachového čísla nad hodnotou vyhlášeného obecného limitu, ale jednalo se o zdroje, u kterých nelze podle stávající právní úpravy ochrany ovzduší dodržování tohoto limitu vyžadovat.

Institut sledování emisí pachových látek v emisích ze zdrojů znečišťování ovzduší a sledování jejich vlivu na obyvatelstvo, obsažený v právní úpravě ochrany ovzduší z roku 2002, je při posuzování jeho dokonalosti provedené na základě zkušeností s praktickou aplikací pouhým “nakročením” k řešení problematiky pachových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší a svým způsobem je při porovnání se stavem řešení v zahraničí i institutem výjimečným, a to jak aplikací emisních limitů, tak zavedením statistického zjišťování míry obtěžování obyvatelstva.

Praktické dosavadní zkušenosti ukázaly, že současně se sledováním emisní koncentrace pachových látek, která je zavedena, je nutné sledovat i druhou důležitou veličinu, a to celkový tok pachových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší. Emisní koncentrace, jako jediná sledovaná a limitovaná veličina, není pro určení vlivu zdroje na kvalitu ovzduší postačující a v některých případech může být i zavádějící. Běžně se vyskytují případy, ve kterých je emisní koncentrace dodržena a přesto zdroj svým provozem emisemi pachových látek obyvatelstvo v okolí obtěžuje.

Druhým a velice závažným problémem je vzájemné umísťování zdrojů pachových látek a objektů určených k bydlení, zejména k bydlení trvalému. Při povolování umisťování staveb zdrojů znečišťování ovzduší nemohlo a nebylo do přijetí nové právní úpravy ochrany ovzduší posuzování vlivu pachových látek na kvalitu ovzduší v potřebné míře prosazováno, přičemž právě vzájemné umisťování zdrojů pachových látek a objektů určených k bydlení je zásadním nástrojem pro eliminaci vlivu pachových látek na obyvatelstvo. Bohužel ani v současné době není tato zásada vzájemného umisťování staveb zdrojů pachových látek a objektů určených k bydlení respektována.

Použití sekundárních metod pro omezování emisí pachových látek je s ohledem na rozmanitou chemickou povahu těchto látek i běžně měřené emisí koncentrace u sledovaných zdrojů problematické. Výjimkami nejsou naměřené koncentrace ve výši tisíců až desetitisíců OUER/m3. Při požadavku dodržení emisních limitů by musela být dodatečně instalována odlučovací zařízení s účinností odlučování vyšší než 99%. Technicky obtížně řešitelné jsou zejména způsoby omezování emisí u stávajících zdrojů znečišťování ovzduší řešení tohoto stavu je spíše v jejich vymístění.

Poslední uvedený aspekt - technická nedosažitelnost stanoveného emisního limitu – je jedním z obranných argumentů provozovatelů zdrojů pachových látek proti rozhodnutím České inspekce životního prostředí, jak je možné doložit i vybraným příkladem, řízením o uložení pokuty společnosti KRONOSPAN CR, spol. s r.o., Jihlava.

 

 

 

· zkušenosti s dodržováním limitů pachových látek a způsob měření

Právní úprava ochrany ovzduší z roku 2002 zavádí do systému ochrany ovzduší před znečišťujícími látkami novou oblast - sledování emisí pachových látek včetně sledování jejich vlivu na obyvatelstvo a omezování emisí pachových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší.

Pachovými látkami jsou látky, které vyvolávají pachový vjem (pach, zápach) u člověka. V převážné většině se jedná o primárně plynné látky, ale mohou se vyskytovat i případy páchnoucích aerosolů, ze kterých jsou pachové látky ve formě plynů postupně uvolňovány. Důležité je upozornění, že nositelkou pachu je vždy látka a zavedení systému sledování pachových látek a jejich omezování bylo provedeno pro nepoužitelnost doposud používaných nástrojů omezování emisí, jako například dodržování zásad provozu zdrojů znečišťování ovzduší a emisních limitů ostatních znečišťujících látek.

Výskyt a vlastnosti pachových látek jsou obvykle vyjadřovány pomocí čtyř veličin , a to

koncentrace (aktuální koncentrace pachových látek ve vzduchu, která se vyjadřuje v pachových jednotkách - OUER/m3 – a stanovuje se metodou dynamické olfaktometrie), intenzity (subjektivní vjem různých stupňů vnímaný člověkem – od velmi slabého až po nesnesitelný), závislost intenzity pachu na koncentraci není v zásadě lineární a závislost nejlépe vystihuje funkce logaritmická; pro vysvětlení je nutno dodat, že emisní koncentrace na úrovni tisíců pachových jednotek, tedy cca stonásobné překročení emisního limitu, nevyvolá při přímém vdechnutí stonásobný pachový vjem, ale “pouze” pachový vjem několikanásobný, charakteru (vyjádření pocitu pozorovatele …pach je cítit jako pomeranč, káva) a hedonického tónu (pach příjemný, nepříjemný; tento tón se může s intenzitou vnímání měnit od příjemného k nepříjemnému).

Nástroji právní úpravy ochrany ovzduší pro omezování a hodnocení úrovně emisí pachových látek jsou vyhlášené obecné emisní limity a přípustná míra obtěžování obyvatelstva zápachem.

Pro skupinu cca 30 vybraných středních, velkých a zvláště velkých zdrojů znečišťování ovzduší jsou obecné emisní limity přímo stanoveny jako limity specifické (například čistírny odpadních vod, kafilérie, provozy chemického průmyslu, velkochovy hospodářských zvířat) a provozovatelé těchto zdrojů mají za povinnost měřením dodržování emisního limitu prokazovat. Ostatním středním, velkým a zvláště velkým zdrojům znečišťování ovzduší lze při naplnění podmínek stanovených právní úpravou ochrany ovzduší sledování pachových látek jako dalších znečišťujících látek dodatečně přikázat a z toho vyplývající povinnost dodržovat emisní limity těchto látek plnit. Toto dodatečné sledování pachových látek provádí příslušný krajský úřad ve správním řízení. Pro zdroje umístěné v intravilánu obcí nebo v ochranném pásmu je obecný emisní limit vyhlášen na úrovni 50 OUER/m3, pro zdroje umístěné mimo intravilán obcí nebo mimo ochranné pásmo na úrovni 100 OUER/m3. Vlastní měření koncentrací pachových látek v emisích mají za povinnost sami provozovatelé zdrojů znečišťování prostřednictvím osob s autorizací Ministerstva životního prostředí k této činnosti a kontrolní měření dále provádí Česká inspekce životního prostředí vlastní měřicí technikou. Při zjištění překročení emisního limitu je povinností České inspekce životního prostředí uložit provozovateli zdroje pokutu a opatření k nápravě protiprávního stavu. Zvláštní režim pro sledování emisí pachových látek a z toho plynoucí povinnosti dodržovat emisní limity platí pro zemědělské zdroje, jejichž provozovatelé mají schválený plán správně zemědělské praxe a tento dodržují.

Povinnost neobtěžovat obyvatelstvo zápachem nad míru přípustnou je právní úpravou ochrany ovzduší stanovena veškerým zdrojům znečišťování ovzduší, a to včetně zdrojů kategorie zdrojů malých. Vyhodnocení míry obtěžování obyvatelstva zápachem provádějí u zdrojů středních, velkých a zvláště velkých příslušné krajské úřady, v případě zdrojů malých příslušné obce. Za prokázané obtěžování obyvatelstva zápachem v případě zdrojů středních, velkých a zvláště velkých nelze provozovateli tohoto zdroje uložit sankci, ale musí být Českou inspekcí životního prostředí uloženo opatření ke zjednání nápravy.

Česká inspekce životního prostředí je vybavena technickými prostředky pro odběry vzorků pachových látek z emisí zdrojů znečišťování ovzduší a dynamickým olfaktometrem pro stanovení jejich koncentrací. Tohoto zařízení využívá jak k vlastním kontrolním měřením u zdrojů znečišťování ovzduší, které mají stanoveny emisní limity pachových látek jako specifické emisní limity, tak k měřením využívaným k objektivizaci úrovně emisí v ostatních případech. Na základě výsledků měření emisí pachových látek ukládá Česká inspekce životního prostředí sankce a opatření k nápravě, popřípadě podává podněty příslušným krajským úřadům k rozhodnutí o vymezení pachových látek jako dalších sledovaných znečišťujících látek k plnění emisních limitů. Od počátku roku 2005 až do současné doby bylo pro stanovení pachového čísla odebráno celkem 108 vzorků pachových látek v emisích ze 17 zdrojů. Překročení emisního limitu (stanoveného pachového čísla) bylo vlastními měřeními provedenými inspekcí zjištěno v emisích z čistírny odpadních vod provozované společností HYDRIA spol. s r.o. v areálu ICN Czech Republic a.s., Roztoky, z kupolové pece provozovatele Krkonošské slévárny, s.r.o., Hostinné, velkochovu hospodářských zvířat společnosti MORAS akciová společnost Moravany a čistírny odpadních vod provozovanou společností VEOLIA WATER ČESKÁ REPUBLIKA a.s. v areálu BČOV Pardubice -Rybitví.

Dále byly u 8 zdrojů znečišťování ovzduší z důvodu objektivizace stavu pro potřeby inspekce měřením stanoveny emise pachových látek s  hodnotou pachového čísla nad hodnotou vyhlášeného obecného limitu, ale jednalo se o zdroje, u kterých nelze podle stávající právní úpravy ochrany ovzduší dodržování tohoto limitu vyžadovat.

Institut sledování emisí pachových látek v emisích ze zdrojů znečišťování ovzduší a sledování jejich vlivu na obyvatelstvo, obsažený v právní úpravě ochrany ovzduší z roku 2002, je při posuzování jeho dokonalosti provedené na základě zkušeností s praktickou aplikací pouhým “nakročením” k řešení problematiky pachových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší a svým způsobem je při porovnání se stavem řešení v zahraničí i institutem výjimečným, a to jak aplikací emisních limitů, tak zavedením statistického zjišťování míry obtěžování obyvatelstva.

Praktické dosavadní zkušenosti ukázaly, že současně se sledováním emisní koncentrace pachových látek, která je zavedena, je nutné sledovat i druhou důležitou veličinu, a to celkový tok pachových látek ze zdrojů znečišťování ovzduší. Emisní koncentrace, jako jediná sledovaná a limitovaná veličina, není pro určení vlivu zdroje na kvalitu ovzduší postačující a v některých případech může být i zavádějící. Běžně se vyskytují případy, ve kterých je emisní koncentrace dodržena a přesto zdroj svým provozem emisemi pachových látek obyvatelstvo v okolí obtěžuje.

Druhým a velice závažným problémem je vzájemné umísťování zdrojů pachových látek a objektů určených k bydlení, zejména k bydlení trvalému. Při povolování umisťování staveb zdrojů znečišťování ovzduší nemohlo a nebylo do přijetí nové právní úpravy ochrany ovzduší posuzování vlivu pachových látek na kvalitu ovzduší v potřebné míře prosazováno, přičemž právě vzájemné umisťování zdrojů pachových látek a objektů určených k bydlení je zásadním nástrojem pro eliminaci vlivu pachových látek na obyvatelstvo. Bohužel ani v současné době není tato zásada vzájemného umisťování staveb zdrojů pachových látek a objektů určených k bydlení respektována.

Použití sekundárních metod pro omezování emisí pachových látek je s ohledem na rozmanitou chemickou povahu těchto látek i běžně měřené emisí koncentrace u sledovaných zdrojů problematické. Výjimkami nejsou naměřené koncentrace ve výši tisíců až desetitisíců OUER/m3. Při požadavku dodržení emisních limitů by musela být dodatečně instalována odlučovací zařízení s účinností odlučování vyšší než 99%. Technicky obtížně řešitelné jsou zejména způsoby omezování emisí u stávajících zdrojů znečišťování ovzduší řešení tohoto stavu je spíše v jejich vymístění.

Poslední uvedený aspekt - technická nedosažitelnost stanoveného emisního limitu – je jedním z obranných argumentů provozovatelů zdrojů pachových látek proti rozhodnutím České inspekce životního prostředí, jak je možné doložit i vybraným příkladem, řízením o uložení pokuty společnosti KRONOSPAN CR, spol. s r.o., Jihlava.

ČIŽP 30. 9. 2005

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zveřejněno: 30.09.2005 –Admin Administrator ; Přečteno 32046 x
Vytisknout