Nová právní úprava ochrany ovzduší v České republice, přijatá v polovině roku 2002, při porovnání s původní právní úpravou z roku 1991, zavedla do ochrany vnějšího ovzduší vedle dosavadního přístupu převážně emisního i důležité nástroje přístupu imisního, změnila kategorizaci stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší a rozšířila soubor povinností provozovatelů těchto zdrojů, pozměnila nástroje ochrany ozonové vrstvy Země, nově zavedla instituty ochrany klimatického systému Země a ochrany před světelným zářením a přerozdělila kompetence orgánů ochrany ovzduší při jejím naplňování.

Podle uvedené právní úpravy je Česká inspekce životního prostředí v oblasti ochrany ovzduší pověřena kontrolou dodržování veškerých povinností provozovateli stacionárních zvláště velkých, velkých a středních zdrojů znečišťování ovzduší včetně měření emisí znečišťujících látek, ukládáním sankcí (pokuty, zastavení provozu) a nápravných opatření, kategorizací stacionárních zdrojů a je dotčeným orgánem při vydávání povolení v řízeních vedenými krajskými úřady. Česká inspekce životního prostředí kontroluje dodržování povinností při zacházení s regulovanými látkami a s výrobky, které tyto látky obsahují, a to včetně vyúčtování odvodů poplatků za jejich výrobu a dovoz. Činnosti České inspekce životního prostředí vyplývající z platné právní úpravy zajišťuje jak oddělení ochrany ovzduší ředitelství, tak oddělení ochrany ovzduší oblastních inspektorátů. Oddělení ochrany ovzduší ředitelství příslušná oddělení oblastních inspektorátů metodicky vede.

Mapa působnosti - ochrana ovzduší

Právní normy - ochrana ovzduší