NÁRODNÍ PARK ŠUMAVA V DATECH

Česká inspekce životního prostředí dohlíží prostřednictvím svého inspektorátu v Českých Budějovicích na dodržování zákonů a rozhodnutí orgánů státní správy v Národním parku Šumava. Jako nezávislý orgán dozoru nemůže vstupovat do názorových sporů týkajících se koncepce správy parku a také do bouřlivé diskuse o dalším postupu proti kůrovci v lesních porostech Šumavy. Pokládáme ale za přínosné shrnout v datech problém kůrovce v Národním parku Šumava.

Šumavský národní park (NPŠ) byl vyhlášen v r. 1991 Nařízením vlády České republiky č. 163/1991 Sb. Území NPŠ při jihozápadní hranici republiky bylo vyčleněno z CHKO Šumava, založené v r. 1963. Svými 69 030 hektary je NPŠ z našich parků plošně největší a zaujímá 0,87 % území ČR.

Společně s navazujícím Národním parkem Bavorský les (NPBL), který je přibližně třikrát menší, tvoří ve střední Evropě jedinečný a pozoruhodně rozsáhlý komplex území, často nazývaný „Zelená střecha Evropy“.

Území NPŠ se nachází v nadmořské výšce 600-1350 m a jeho převažující část je kryta lesem (81 %), 9 % plochy tvoří zemědělské pozemky, 10 % zaujímají ostatní bezlesé plochy, zastavěná území obcí, komunikace, vodní plochy apod.

Převážná většina lesů je vlastněna státem (53 226 ha) a je spravována MŽP prostřednictvím Správy NP a CHKO Šumava. Zbytek tvoří lesy měst, obcí a soukromých vlastníků.

Původní skladba lesů, nacházejících se na území stávajícího NPŠ byla zcela odlišná. Hlavní dřevinou byl buk – jeho zastoupení tvořilo 48 %, jak vyplývá z níže uvedených dat.

 Dřevina  dříve %  nyní %
 SM  31  82
 BK  48  6
 JD  20  2
 BO  0  6

Značné rozdíly jsou doloženy i v okyselení půd imisemi. Původní pH činila 5,4, nyní je menší než 4,0.

V důsledku cíleného hospodaření na Šumavě, obdobně jako na ostatních územích, docházelo činností vlastníků lesů ke změnám druhového složení zdejších porostů. Hlavním důvodem byla jednoduchost hospodaření a vysoká efektivnost smrkových monokultur, které v současné době jako stejnověké a labilní ekosystémy pokrývají většinu území Šumavy. Jako NPŠ byly vyhlášeny i tyto rozsáhlé plochy nepůvodních smrkových lesů.

Podle kritérií Světové organizace na ochranu přírody mají být národní parky územím s původní vegetací, jen málo ovlivněnou lidskou činností. Tato kritéria NPŠ stejně jako 4/5 evropských parků nesplňuje.

Správa Národního parku Šumava na základě svých dlouhodobých záměrů usiluje o vytvoření odolného a vyváženého lesního porostu opětovným vysazováním buku

a jedle v příhodných polohách a vytvořením různověkých místních smrčin na vysoko položených plošinách. Návratem k původnímu ekosystému Šumavy by měla být do budoucna vyřešena i stěžejní otázka hospodaření ve smrkových monokulturách, tj. otázka rozvoje kůrovců, která v posledních letech vyvolala rozsáhlou laickou i odbornou diskusi o možnostech asanace.

Historický přehled:

1970 vyhlášen Národní park Bavorský Les jižně od české hranice v Bavorsku na ploše 13.500 ha mezi Luzným a Černou horou vyhlášen NPBL. Původní myšlenkou na tomto území bylo z kulturního lesa vytvořit prales, kde nebudou prováděny žádné lidské zásahy. Myšlenka byla uplatňována postupně, tj. nejprve kolem r. 1973 na cca 3 000 ha a v r. 1984 na celé ploše parku.

1984 V důsledku větrné kalamity zůstalo v bavorském parku z původních 170 ha postižených lesů nezpracováno 80 ha. To velmi pravděpodobně přispělo k rozšíření kůrovcové kalamity jak v NPBL, tak později v NPŠ. Do r. 1992 bylo na bavorské straně napadeno kůrovcem cca 260 ha lesů.

1988 Kolem NPBL byla vytvořena ochranná zóna o hloubce 500 – 1.000 m, kde se proti kůrovci zasahovalo, ale tato zóna nebyla zřízena v severní části parku, tj. při hranicích s ČR.

1990 Území CHKO Šumava je napadáno kůrovcem. Správa CHKO Šumava se v souladu s přesvědčením kolegů z Bavorska domnívá, že kůrovec nebude působit škody v horských polohách nad 1.000 m n. m. Předpoklad se nenaplnil, stejně jako při velké kalamitě v letech 1868–1878, byly nejvíce postiženy lokality ve výšce 1.050 – 1.200 m n.m.

1991 Vyhlášen Národní park Šumava.

1995 Došlo k silnému kůrovcovému napadení horských smrčin v příhraniční části NPBL, odkud se kůrovec masově šířil do horských smrčin NPŠ. Významnou roli pro rozšíření kalamity sehrála i série teplých a suchých let v 1. polovině 90. let minulého století, která přispívala k rychlému namnožení kůrovce. V období 1990 až 1994 se ve vedení CHKO Šumava a NPŠ vystřídali 4 ředitelé. Koncepční neujasněnost v postupu proti kůrovci a nedůsledná asanace postižených ploch představovaly další zvýšení rizika. Nepříznivým faktorem byla také mimořádně bohatá plodnost smrku v r. 1995, která vyčerpala rezervní látky smrku a oslabila jeho schopnost náporu kůrovce odolávat.

Byla přijata řada závažných opatření k utlumení kůrovcové gradace:

• Vyhlášení bezzásahového území na styku s nejpostiženějšími smrčinami v NPBL, kde tlumení kůrovce (šířícího se z Bavorska) asanačními zásahy nebylo realizovatelné vzhledem k nebezpečí pro slatě spadající pod Ramsarskou konvenci. Pás slatí v bezzásahovém území brzdil šíření kůrovce na území za nimi. Konečná rozloha bezzásahového územní činila 1.325 ha. V tomto území byly dospělé smrkové porosty kůrovcem zničeny.

• Revize I. zón, ze kterých byla vyčleněna většina labilních smrkových porostů napadených kůrovcem, odkud se škůdce v bezzásahovém režimu šířil do okolí.

• Na zbývajícím území NPŠ bylo přikročeno k důsledné asanaci kůrovcem napadeného dřeva. (Na území NPŠ bylo v r. 1994 vytěženo 45,5 tis. m3 kůrovcového dříví, v r. l995 64 tis. m3, v r. 1996 187 tis. m3, v r. 1997 115 tis. m3, v r. 1998 74 tis. m3, v r. 1999 90 tis. m3 a v r. 2000 50 tis. m3.)

1996 Kůrovec napadl a zničil v NPBL 1.600 ha lesního porostu. Do r. 1998 potom padlo za jeho oběť dalších 3 600 ha ploch.

NPBL byl rozšířen o část mezi Roklanem a Sokolem, kde rakouská správa od počátku přijala zásadu likvidace kůrovce všemi prostředky. (Ještě v roce 1996 bylo u nás často prezentováno, že v bavorském parku s kůrovcem nebojují a žádné škody tam nevznikají.)

Gradace kůrovce v NPŠ kulminovala. Bylo asanováno 187 tis. m3 napadených stromů. Asanace probíhala jen ve II. zónách, ve vybraných I. zónách byla povolena až v roce 1998.

1997 Kůrovec zničil v NPBL několik desítek hektarů původních starých smrkových porostů ve stáří 150-300 let, které byly chloubou parku.

1998 Na základě dosavadních zkušeností NPŠ byla povolena asanace kůrovcem napadených polomů v I. zónách. Opatření mělo předejít tomu, aby se tyto zóny staly dlouhodobým zdrojem šíření kůrovce do okolí a tím i destabilizujícím faktorem pro rozlehlé okolní smrčiny.

1999 Povolena asanace kůrovcových stromů ve vybraných porostech I. zón (cca 25 % ploch I. zón). Přijatá opatření zamezila pravděpodobně rozšíření kůrovce do cca 30 tis. ha ohrožených smrčin v NPŠ a vedla k postupnému útlumu jeho gradace. Od r. 2001 byl zaznamenán kůrovec na většině území NPŠ v základním stavu. Zvýšený výskyt je nadále patrný v bezprostředním okolí smrčin ponechaných bez asanačních zásahů v NPBL.

Blokáda ekologických organizací zabránila asanaci kůrovcem napadaného porostu v okolí I. zóny Trojmezí. Neasanováno zůstalo cca 4.340 m3 kůrovcových stromů, cca 2.900 vzrostlých smrků. V lokalitě dochází k postupnému rozpadu dosavadního ekosystému.

2002 Větrná kalamita v NPŠ znovu výrazně zvýšila riziko značného rozšíření kůrovce.

2003 Další větrná kalamita v prvním čtvrtletí roku, extrémně teplé a suché jaro a léto přispěly ke spuštění a významnému rozšíření kůrovcové kalamity.

V polovině července vydáno rozhodnutí o asanaci kůrovce v I. zónách NPŠ. Se zásahy (pokácení, oloupání a ponechání na místě k zetletí) souhlasilo všech 22 obcí, na jejichž katastrálních územích NPŠ leží. Proti kácení se ostře ohradilo Hnutí Duha, které podalo odvolání na MŽP s tím, že v krajním případě použijí blokádu ekologickými aktivisty. Asanace byla povolena v 11 lokalitách I. zón na celkové rozloze 660 ha.

Do 25. 7. 2003 bylo v I. zónách asanováno celkem 60 m3, dalších vyznačených 31 m3 zbývalo k asanaci. Ve II. zónách bylo ke stejnému datu asanováno 1.008 m3 kůrovcových stromů.

Aktivisté Hnutí Duha zahájili 15. 8. 2003 blokádu I. zóny č. 58 Prameny Vltavy s cílem zamezit asanaci kůrovcových stromů. Správa NPŠ od kácení ustoupila. Problémem se dále zabývala skupina odborníků, jejíž vznik inicioval ministr životního prostředí RNDr. Libor Ambrozek. V nejednoznačné diskusi se nakonec větší část odborníků přiklonila k zachování I. zón bez zásahu.

Česká inspekce životního prostředí má v kontrolní činnosti NPŠ významnou úlohu: Jako orgán státní správy:

  • zjišťuje škody na funkcích lesa
  • kontroluje dodržování právních předpisů a přijatých rozhodnutí
  • nepodílí se na tvorbě konkrétních opatření, přijatých správou NPŠ pro zásahy proti kůrovcům, ale kontroluje jejich plnění
  • řeší zjištěné nedostatky ve správním řízení a rozhodnutím ukládá opatření k nápravě popřípadě sankce v podobě pokut. Ve zvláště závažných případech podává trestní oznámení orgánům činným v trestním řízení nebo je oprávněna vydat předběžná opatření k zastavení činnosti.

České inspekci životního prostředí přísluší pouze kontrola zákonů a rozhodnutí orgánů státní správy. Do samotných rozhodnutí nemůže zasahovat. Vývoj událostí a především další šíření kůrovce pozorně sleduje.

 

V Praze dne 2. 10. 2003

Zveřejněno: 08.01.2004 –Admin Administrator ; Přečteno 11945 x
Vytisknout