LEDEN
1/2008
Měsíční přehled projednávané legislativy ES
- životní prostředí
NOVÁ
LEGISLATIVA
EU ETS
„Effort
Sharing“
CCS
OZE
Klimaticko-energetický balíček
Evropská komise zveřejnila dne 23. ledna 2008 soubor legislativních návrhů a
doprovodných dokumentů (tzv. klimaticko-energetický balíček), jež povedou
k naplnění závěrů přijatých jarní Evropskou radou v roce 2007 (mj. rozdělení
závazku dosáhnout do roku 2020 podílu 20 % obnovitelných zdrojů energie na
celkové spotřebě a snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 20 %).
Čtveřici základních legislativních návrhů klimaticko-energetického balíčku
tvoří:
(1) návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění
směrnice 2003/87/ES tak, aby se zlepšil a rozšířil systém
pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů
ve Společenství – gesce MŽP
(2) návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o úsilí členských
států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky
Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 –
gesce MŽP;
(3) návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o geologickém
skladování oxidu uhličitého a o změně směrnic Rady 85/337/EHS,
96/61/ES, směrnic 2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES
a nařízení (ES) č. 1013/2006 (CCS) – gesce MŽP;
(4) návrh směrnice pro podporu využití energie z obnovitelných zdrojů –
gesce MPO
Návrh směrnice pro podporu využití energie z obnovitelných zdrojů je
projednávána pracovní skupinou Rady pro energetiku, ostatní návrhy pracovní
skupinou Rady pro životní prostředí.
V rámci balíčku Evropská komise zveřejnila rovněž následující související
dokumenty:
· Pokyny Společenství pro veřejnou podporu na ochranu životního
prostředí, které nahrazují dokument z roku 2001. Pokyny stanovují
podmínky pro povolování veřejné podpory, aby byla kompenzována ta
selhání trhu, která nevedou k optimální úrovni ochrany životního prostředí.
Členské státy mohou použít veřejnou podporu jako motivační pobídku pro
dosažení vyšší úrovně ochrany životního prostředí než stanoví normy ES.
Tyto Pokyny stanovují pravidla, která Evropská komise uplatní při
posuzování slučitelnosti veřejné podpory. Pokyny uvádějí obecné zásady pro
vyhodnocení motivačního efektu, potřebnosti a přiměřenosti veřejné
podpory.
· Zpráva o podpoře počáteční demonstrace udržitelné výroby elektřiny
z fosilních paliv - Komise se zabývá zdůvodněním přístupu, náklady,
překážkami realizace, stimulací postupu a strukturami k prosazení tohoto
úsilí včetně financování. Technologie CCS je ve vývoji a předpokládá se její
široké nasazení po roce 2020. K urychlení vývoje pozitivně přispějí včasné
realizace demonstračních jednotek. Komise má v úmyslu stimulovat
výstavbu a provozování až 12 zkušebních závodů do roku 2015. Náklady na
realizaci jsou však enormní. Uplatnění bude ale úzce záviset na nových
redukčních závazcích a možnostech uhlíkového trhu.
· Sdělení EK k prvnímu vyhodnocení národních akčních plánů
k energetické účinnosti podle směrnice 2006/32/ES
Slovinské předsednictví společně s nadcházejícími předsednictvími bude
usilovat o schválení předložených návrhů ještě během současného legislativního
období Evropského parlamentu, tj. nejpozději do dubna 2009. Česká republika
vítá rozvedení závazků Evropské rady z března 2007 a je připravena
konstruktivně podporovat slovinské a francouzské předsednictví při
projednávání návrhů a v případě posunutí projednávání až do období českého
předsednictví bude ČR v projednávání aktivně pokračovat s cílem schválení
balíčku ve stávajícím funkčním období EP.
Revize
EU ETS
Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice
2003/87/ES tak, aby se zlepšil a rozšířil systém pro obchodování
s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství
Popis
problematiky
Návrh revize Směrnice vychází ze zkušeností získaných během prvního
obchodovacího období (2005 – 2007) a za cíl má především zefektivnění
Evropského systému emisního obchodování (EU ETS) jak z hlediska nákladové
efektivnosti, tak z hlediska efektivnosti environmentální.
Působnost Směrnice – Směrnice by měla nově zahrnovat i emise CO2 z
petrochemického průmyslu a z výroby čpavku a hliníku. Její působnost by
rovněž měla být rozšířena na emise dalších skleníkových plynů (N2O _i PFC,
rozšíření se týká pouze emisí pocházejících ze stacionárních zdrojů sektoru
chemické výroby). Naopak ze systému bude možné vyjmout malá spalovací
zařízení s projektovaným tepelným příkonem pod 25 MW a produkující méně
než 10 000 tun CO2 ročně, jejichž účast v ETS není efektivní. Zároveň byla
určena spodní hranice příkonu zdroje (3 MW), která se nezapočítává do
celkového projektovaného příkonu zařízení. Rovněž došlo k úpravě definice pro
keramický sektor, díky níž by měla být z EU ETS vyřazena další malá zařízení.
Podmínkou vyřazení malých zařízení z EU ETS však je, že na ně bude muset být
uplatněn jiný nástroj na snižování emisí skleníkových plynů tak, aby také tato
zařízení přispěla ke snížení emisí.
Harmonizace systému a zvýšení předvídatelnosti – navržen „strop“ emisí
skleníkových plynů platný pro celou Evropskou unii. Jeho konstrukce bude
vycházet z alokace v letech 2008 – 2012 a pomocí lineárního koeficientu 1,74 %
se bude snižovat až do roku 2020. Množství vypuštěných emisí zařízeními v EU
ETS v celé EU by tak mělo být v roce 2020 1,720 mld. tun CO2, což je o 21 %
méně než v roce 2005.
Zároveň byla aukce určena základním nástrojem pro přidělování povolenek, a to
pro sektor výroby elektřiny, rafinérie a CCS ve výši 100 % od roku 2013.
Ostatní sektory by měly dostat povolenky z části zdarma (v roce 2013 ve výši
80%) s tím, že k roku 2020 se toto množství bude postupně snižovat, a v roce
2020 budou povolenky alokovány pouze aukcí. V rámci solidarity by měla mít
ČR možnost na základě výše HDP/obyvatele aukcionovat 90+31% povolenek
(cca 97.2 mil. povolenek), tj. 118 % množství emisí z roku 2005.
Předpokladem aukcí je, že se jich bude moci zúčastnit jakýkoliv provozovatel
v jakémkoliv členském státě. Stanovené procento z výnosů aukcí by m_ěo být
použito na projekty v oblasti ochrany klimatu (OZE, příspěvky do
mezinárodních fondů, výzkum CCS atd.), zároveň je navrženo možné snížení
daně z příjmů pro takto zatížené provozovatele. Současně je však nutné předejít
„úniku uhlíku“ do zemí, které nesnižují emise skleníkových plynů (alokací
zdarma pro ohrožené sektory, zavedení cla na výrobky ze zemí bez aktivní
politiky proti změně klimatu, apod.). Případné kroky v této otázce budou
podniknuty po roce 2011. Povolenky, které budou alokovány zdarma, by měly
být přiděleny na základě jednotného sektorového benchmarkingu.
„Effort
sharing“
Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o úsilí členských států
snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství
v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (non-ETS)
Popis
problematiky
Cílem rozhodnutí je implementace závěrů Evropské rady z března 2007, kdy
hlavy vlád jednotlivých členských zemí EU schválily ve svých závěrech mj.:
- nezávislý cíl snížit v rámci EU celkové emise skleníkových plynů nejméně o
20 % do roku 2020 vůči roku 1990 (tento cíl je nezávislý vůči výsledku
mezinárodních vyjednávání o podobě budoucích závazků po roce 2012 tj. po
ukončení prvního kontrolního období Kjótského protokolu)
- cíl snížit celkové emise skleníkových plynů v rámci skupiny rozvinutých
zemí o 30 % do roku 2020 vůči roku 1990 (jedná se o návrh konkrétního cíle
ze strany EU pro mezinárodní vyjednávání o nastavení budoucích závazků
po roce 2012)
Členské státy EU by měly dosáhnout 20% resp. 30% redukčního cíle
prostřednictvím rozdělení úsilí v období 2013 - 2020, za účelem redukce
emisí skleníkových plynů, mezi systémem obchodování s povolenkami na emise
skleníkových plynů (EU ETS) (21% emisní redukce vůči roku 2005) a ostatními
sektory, které nejsou zahrnuty v EU ETS (10% emisní redukce vůči roku 2005).
Redukční úsilí je rozděleno mezi členské státy s ohledem na princip solidarity a
udržitelného ekonomického růstu v rámci EU, přičemž kriteriem rozdělení úsilí
je současný HDP na obyvatele a jeho očekávaný růst.
V souvislosti s plněním a implementací redukčních závazků mohou členské
státy naplnit tyto cíle prostřednictvím tzv. flexibilních mechanismů Kjótského
protokolu dle čl. 12 (respektive čl. 6) Kjótského protokolu. Článek 12 umožňuje
zemím Přílohy I Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu financovat projekty
v rámci Mechanismu čistého rozvoje (Clean Development Mechanism - CDM),
které přispějí ke snížení emisí skleníkových plynů v zemích třetího světa tzn., že
je možno za příslušné projekty získat kredity započitatelné do splnění závazků a
současně podporovat udržitelný rozvoj zejména v rozvojových zemích.
Členské státy budou rozhodnutím zavázány k lineárnímu snižování emisí
skleníkových plynů (s možností 2% variability mezi jednotlivými roky). Členské
státy budou zavázány ke každoročnímu reportingu a plnění ročních cílů emisí
skleníkových plynů. Návrh rozhodnutí dále upravuje možnost využití kreditů z
flexibilních mechanismů Kjótského protokolu a stanoví pravidla pro úpravu
redukčního cíle v případě dosažení nové mezinárodní dohody o změně klimatu.
Součástí rozhodnutí je návrh na využití kreditů z projektů snižujících emise
skleníkových plynů v zemích třetího světa až do výše 3% emisí skleníkových
plynů v rámci sektorů, které nejsou zahrnuty v EU ETS. Tento návrh se vztahuje
k roku 2005 a je podmíněn uzavřením mezinárodní dohody o budoucím režimu
po roce 2012.
CCS Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o geologickém skladování
oxidu uhličitého a o změně směrnic Rady 85/337/EHS, 96/61/ES, směrnic
2000/60/ES, 2001/80/ES, 2004/35/ES, 2006/12/ES a nařízení (ES) _.
1013/2006 (CCS)
Popis
problematiky
Hlavním důvodem tohoto návrhu je vytvoření právního rámce pro rozvoj
technologie CCS v Evropě a posílení předpokladů pro dosažení dlouhodobého
globálního cíle, jenž představuje emisní redukce k roku 2050 o 50% v porovnání
s rokem 1990. K dosažení tohoto cíle již nestačí běžně využívané nástroje, jako
například lepší energetická efektivnost a vyšší využití obnovitelných zdrojů
energie, ale například moderní technologie právě typu CCS. Dle vstupních
analýz se předpokládá příspěvek CCS ke snížení emisí v Evropě na úrovni 14%
do roku 2030.
Technologii Carbon Capture and Storage (CCS) je možné definovat jako
systematické ukládání oxidu uhličitého zachyceného při spalování nebo
zpracování fosilních paliv do stabilních geologických formací a zabránění jeho
zpětného uvolnění do atmosféry. Návrh této směrnice umožní zaměření se na
bezpečnostní aspekty využití této technologie a odstranění regulatorních
překážek, které brání širšímu využití CCS v Evropě. Zdali se CCS prosadí
v širším měřítku, bude především záležet na uhlíkovém trhu a ceně technologie,
což ovlivní komerční aplikaci v podmínkách EU. V březnu 2007 Evropská rada
prohlášena, že hodlá v první fázi stimulovat výstavbu a provoz demonstračních
projektů. Zájem o demonstrační projekty už vyjádřila např. Velká Británie,
Nizozemí, Polsko, Německo, Španělsko a ČR (ČEZ). S předpokládaným
významnějším komerčním nasazením se počítá až po roce 2020, kdy by plnění
náročných emisních redukčních cílů mělo být bez využití CCS postupně
nákladnější.
OZE Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře užívání energie
z obnovitelných zdrojů
Popis
problematiky
Směrnice má nastavit pravidla pro podporu výroby energie z obnovitelných
zdrojů (dále „OZE“). Směrnice dále mezi jednotlivé členské státy (ČS) rozdělí
závazek dosáhnout do roku 2020 podílu 20% OZE na finální spotřebě, přičemž
členské státy si samy určí, v kterém sektoru (elektřina, vytápění/chlazení,
doprava min. 10%) jakého podílu dosáhnou.
Metodologie výpočtu cílů pro jednotlivé země sestává ze dvou komponent:
Z pevné části vycházející z rozdílu mezi závazkem EU stanoveným v závěrech
ER (20% do roku 2020) a současným stavem (8,5% v rámci EU 27 v roce 2005)
- na každou zemi připadne polovina tohoto podílu, tj. 5,75% - jde o tzv. flat rate.
Druhá komponenta je určena individuálně pro jednotlivé státy na základě výše
jejich HDP na obyvatele tak, aby méně ekonomicky výkonné státy měly
relativně nižší závazky. Metodologie dále zohledňuje navýšení OZE
v posledním období bonusem snižujícím výsledné procento až o 2 procentní
body.
Garance původu - Jelikož rozdělení závazku je založeno na matematickém
modelu výpočtu a nikoliv na vyhodnocení potenciálu (tato varianta by byla
neověřitelná, různé druhy OZE jsou v různých zemích různě nákladné, apod.),
bude členským státům umožněno s dosaženými hodnotami, resp. s garancemi
původu, obchodovat. Toto obchodování však není zcela volné a poskytuje
členským státům možnost omezení v případě, že samy nedosahují naplnění
svých závazků. Je tak zabráněno nekontrolovanému „odsávání“ potenciálu OZE
do zemí s vyšší podporou a dále je tak zabráněno kolizi s většinově
uplatňovanými systémy podpory formou povinného výkupu a pevných
výkupních cen. Směrnice navrhuje tyto garance převodu (které jsou již zavedeny
směrnicí 2001/77/ES o podpoře výroby elektřiny z OZE) standardizovat a
vzájemně uznávat, nicméně pro harmonizaci v této oblasti je nutno vyřešit celou
řadu praktických aspektů (data a způsob vyřazování záruk, registry a jejich
vzájemná komunikace), které nemohou být zcela pokryty směrnicí a
pravděpodobně bude nutné vydat k zárukám původu metodické pokyny tzv.
„guidelines“. Směrnice rovněž rozšiřuje vydávání záruk původu také na výrobny
tepla a chlazení z OZE s kapacitou nejméně 5MW. Členské státy by mj. měly
jmenovat národní kompetentní úřady, mající za úkol vydávat, evidovat a rušit
garance původu. V ČR je již tímto úkolem pověřena státem vlastněná společnost
Operátor trhu s elektřinou, a.s.
Kritéria udržitelnosti pro biopaliva - Směrnice dále navrhuje kritéria pro
udržitelnost biopaliv, včetně systému verifikace dodržování těchto kritérií.
Směrnice stanovuje výši úspory skleníkových plynů z využití biopaliv
(minimálně 35%) a typ půdy, ze které mohou biopaliva pocházet. Ostatní
biopaliva mohou být členským státem také využívána, nebudou ale započítána
do 10% cíle podílu udržitelných biopaliv na celkové spotřebě benzinu a nafty v
dopravě EU do roku 2020, který byl stanovený a schválený Evropskou radou
v březnu 20007.
Ostatní - Směrnice v neposlední řadě navrhuje např. zjednodušení
administrativních procedur, upravuje podmínky pro přístup OZE k síti,
stanovuje pravidla pro národní akční plány členských států a navrhuje
indikativní trajektorii pro průběžné plnění cíle a spuštění obchodování
s garancemi původu.
Vývoj
projednávání
„balíčku“
Návrhy byly představeny Evropskou komisí, byla zahájena jednání na
pracovních skupinách Rady, kde se detailně prezentují jednak návrhy samotné a
také jejich dopadová studie.
Jednotlivé členské státy nyní zpracovávají svoje rámcové pozice k návrhu a
jejich oficiální prezentace začnou na pracovních skupinách a poté na jednání
Rady EU pro konkurenceschopnost a Rady EU pro životní prostředí.
Předpokládaný harmonogram projednávání:
· 28. únor 2008 - Rada pro energetiku
· 3. březen 2008 - Rada pro životní prostředí
· 13.-14. březen 2008 Evropská rada - Evropská rada rozhodne o dalším
způsobu projednání všech předpisů balíčku. Ostatní formace Rady (např.
ECOFIN) budou o postupu projednání klimaticko-energetického balíčku
pravidelně informovány.
· 5. červen 2008 – Rada pro životní prostředí
· 6. červen 2008 – Rada pro energetiku
· 19.-20. červen 2008 - Evropská rada
· Francouzské předsednictví – snaha schválit během 1. čtení do konce 2008
· předběžně 20.-21. říjen – Rada pro životní prostředí
· předběžně 20. listopad 2008 – Rada pro energetiku
· předběžně 18. – 19. prosinec 2008 – Evropská rada
· předběžně 4. – 5. prosinec 2008 – Rada ENVI
· Pokud se nepodaří schválení za francouzského předsednictví – bude snahou
českého předsednictví schválit balíček za stávajícího Evropského parlamentu
(poslední plénum zřejmě v dubnu 2009).
· 19. únor 2009 - Rada pro energetiku
· 2. březen 2009 - Rada ENVI
